Probouzím se až v půl desáté ráno. Zbytek osazenstva vstává o hodinu později. Velmi záhy se ukáže, že kapitánka je poněkud zničena po včerejším večírku. Zdá se, že hned tak nevyplujeme. Dávám si rychlou sprchu a začínám den procházkou po lese. Kolem jedenácté, když se vracím k naší lodi, už jsou vzhůru všichni. Dostali hlad a připravují k snídani kanapki – obložené housky s tím, co ještě zbylo. Snídaně se stává spíše obědem. V poledne většina lodníků popíjí první pivka, kapitánka do sebe pomalu souká smaženého pstruha a zalévá ho Red Bullem. Poté, co v rámci terapie vydrhne rýžákem palubu, je už, zdá se, v pohodě. Doplňujeme tedy na břehu zásoby pitné vody a kontrolujeme počasí – je dobré. Chvíli sedíme nad mapou a plánujeme trasu dnešní cesty. Po chvíli je jasno – zdoláme jezero Kisijno a večer zakotvíme v přístavu Sztynort. Kolem druhé odpolední zjišťujeme stav posádky, jsme komplet. Loučíme se se spřátelenou bandou z vedlejší jachty, odvazujeme loď, vytahujeme kotvu, napínáme plachty a vyplouváme. Počasí je opravdu překrásné – slunečné, k tomu vane příznivý vítr. Jezero se zdá být nekonečné. V průzračné vodě plují labutě a nad našimi hlavami krouží racci a kormoráni. I ryb je požehnaně, ale rybaření necháme na zítra. Proplouváme kolem ostrůvků porostlých rákosem a bujnou zelení. Na palubě vládne pohoda. Taháme za lana, chytáme vítr do plachet, učíme se uzlovat. Kdo zrovna není zaúkolován, vypráví ostatním veselé historky, takže se rozhodně nenudíme. Dva z lodníků v průběhu plavby ukolébáni vlnami usínají. Takže se nedá nic dělat a učím se kormidlovat já. Kupodivu mi to decela jde, přes všechna úsměvná úskalí jazykové bariéry (mnohé odborné výrazy přitom postrádám i v češtině). Až kolem páté odpoledne doplouváme do klidné laguny, kde kotvíme. Skáčeme do vody, užíváme si plavání, povídáme si, blbneme. Voda je po parném dni osvěžující. Ještě než ostrov opustíme, připravujeme na malém vařiči v podpalubí večeři. Dnes mám službu. Po chvíli hledání nacházím kuřecí řízky z před včera, samozřejmě jsou už zkažené. Tak volím náhradní variantu – opečená klobása s cibulkou a zeleninový salát. Nakonec měla úspěch. Do Sztynortu doplouváme až po setmění. Těžko hledáme místo k stání, ale nakonec se zadaří. Dnešek byl zase plný zážitků. Zakončujeme ho zpíváním s kytarou, někdo pivkem, jiný zmrzlinou. Spát se jde až druhý den ráno. Spí se pohádkově, vlny příjemně rozhoupávají loďku a v přístavu je klid. Plachtění na Mazurách je v Polsku jedním z nejoblíbenějších způsobů trávení prázdnin a já musím uznat, že už úplně chápu proč.
Blog | Lenka Hlavičková