Je to jak z příručky pro psychology. Všechny ty fáze, následné odrazy ode dna a zázračné rozuzlení. Už to bylo na spadnutí delší dobu. Nedařilo se v práci, bylo to na houby i ve vztahu (co bylo vlastně příčinou čeho?), uvědomila jsem si, že se mi nevede, jak bych si představovala, a tak to začalo být ještě horší (znáte to, ty zatracené sebenaplňující předpovědi). Nechtělo se mi to řešit, tak se to vyřešilo samo – jsem teď bez vztahu i bez práce (možná příliš soukromé, omlouvám se). Strašně jsem se obojího bála…
Není to tak špatný. Jako tonoucí mohutně lapá po dechu, tak asi přímo úměrně tomu osoba klesající na dno vlastní krize pod vlivem nějakého pudu sebezáchovy najednou odkrývá své dosud netušené schopnosti (třeba by, přemýšlím, bez krizí vůbec nevznikla spousta zásadních uměleckých děl!). Zkraťme to – zanedlouho nastoupím do nového zaměstnání, o jakém se mi dřív ani nesnilo. Místo očekávaných dní plných samoty jsem poznala shodou okolností hned několik velmi zajímavých lidí.
Opět mě napadá – co bylo vlastně příčinou čeho? Není to náhodou s ekonomickou krizí podobně? Že prostě přijde a zase odejde? Že v historii bylo vždycky potřeba krizí, třeba i v podobě válek, aby pak šel vývoj mílovým krokem kupředu? Možná je to prostě přirozený a nutný koloběh. Je tedy nakonec krize důvodem k zármutku? Stará čínská moudrost i základní psychoterapeutické příručky se překvapivě věnují mnohem více druhé části krize, na kterou se obvykle zapomíná – katarzi. Vždycky jsem si myslela, že vyhrabat se z bryndy musí být velké umění a chce to obdivuhodné schopnosti, které nemá každý. Blbost. Osobně si krizi představuju jako uragán. Přijde sama od sebe a ohromnou dostředivou silou člověka (nebo svět nebo cokoliv jiného) vcucne, aby ho pak odstředivě vyvrhla někam mnohem dál, než byl předtím. Funguje to automaticky a zákonitě. Tak se mi zdá, že z toho všeho plyne ponaučení – netrap se tím, co nemůžeš změnit (sebenaplňující předpovědi fungují). Nebo jinak – jak praví Murphyho zákon: usmívej se, zítra bude hůř (při všem optimismu hořkosladkého krizového scénáře).
PS: Příště se už dočkáte věcnějších komentářů. Byť tento blog je také jedním z plodů výbuchu mé tvořivosti při odrazu ode dna, předpokládám, že kreativita musí mít i profylaktický účinek, a tak hodlám v rozumné míře pokračovat.