Ale jinak jde v lidském životě o sebeřízení a vyhmatávání vlastní cesty. Leckdy člověk už dopředu tak trochu ví, že je něco špatně – ale neví, jak moc špatně. A taky ví, že to je i dobře – ale neví, jak moc dobře. Tak to zkusí, čeho bude víc.

Když člověk nic nezkusí a o všem naskytnuvším usoudí, že je to víc špatně než dobře, může se mu stát, že žije a vlastně nežije, najednou je u konce a jako by tady ani nebyl. To zjevně není Váš případ.

Tak Vám přeju, ať hlavně v těch krizích, co Vás ještě čekají, včas zjistíte, kudy vede cesta z uličky, která se najednou ukazuje jako víc špatná než dobrá.

A mimochodem: brouci jsou proti nám fakt nemrtelní, jsou tu proti lidem nepředstavitelně déle, takže si rád přečtu, když o nich budete psát…:-)