Komentáře: Kam s ním? Aneb o zařazování dětí na „zvláštní“ školy

Od: Lenka

Lenka — Wed, 03 Jun 2009 14:39:28 +0000

Re percht
Nejste nahodou ucitel/ka:)? Toto je pripominka z cire praxe, bohuzel, takhle to u nas je…

Od: percht

percht — Sun, 31 May 2009 22:08:06 +0000

V české škole
není pro práci s dětmi prostor. Ve chvíli, kdy jsou učitelé přetížení administrativními úkoly, nebo povinnostmi typu dozorů na chodbách a podobně, zákonitě ztrácejí čas a energii, kterou by mohli daleko plodněji využívat jinde. Nabízí se otázka, proč nemůže ve školství fungovat střední personál, jakým jsou třeba ve zdravotnictví sestřičky.

Od: Lenka

Lenka — Sun, 31 May 2009 22:04:50 +0000

Pro babzu
Co pisete je bohuzel faktem. V nasi zemi neexistuje jakakoliv ucelena vize pomoci problemovym rodinam. Tedy ve smyslu prime prace s nimi. Existuje nekolik svepomocnych skupin pro rodice, v lokalitach s romskym osidlenim funguji terenni pracovnici, bohuzel – vse v nedostatecnem poctu.

Od: Magda Z

Magda Z — Fri, 29 May 2009 19:14:51 +0000

Mě vždycky zaráželo
to přesouvání do praktiky až na druhém stupni. Myslela jsem si, že je to problém jen školy, kde jsem pracovala já, důvody byly především v neschopnosti udržet přesouvané dítě v mezích nastavené školní kázně, než v jeho intelektové nedostačivosti. Docela mě mrzí, že se to děje i jinde. Pokud dítě patří do praktické školy, je to jasné nejpozději ve čtvrté třídě (to bohužel nemám z výzkumu, ale z praxe mých kolegyň). Dál už je to většinou odsunutí kvůli chování. Přitom máte pravdu, mnohdy stačí opravdu málo – chválit a všímat si.
Zas na druhou stranu, někdy je to pro dítě docela dobrý přesun, protože konečně je čas a prostor si ho v menším množství žáků opravdu všimnout a najít jeho silné stránky, mít čas na osobní pochvalu, i třeba v té větší míře praktických činností daných osnovami.
Osobně si myslím, že velké rezervy jsou také ve škole. Nejen v sociálním systému.

Od: babza

babza — Thu, 28 May 2009 20:14:46 +0000

Jak to
napsal Ivo Kaipr, je nutné takové dítě podchytnout již v prvním školském zařízení. Ovšem – základ je jen a jen v dobré a fungující rodině, která právě takové dítě může podepřít, dobře je vychovávat a pomáhat mu. Bohužel kvalita rodin se snižuje, vznikají rodiny neúplné, ze kterých otcové, ale dnes už i matky utíkají a opuštěný partner je přetížený, finančně nedostatečně zabezpečený a často i nešťastný. Jak je možno v takových poměrech pak vychovávat děti?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Thu, 28 May 2009 18:48:27 +0000

Ještě některé relevantní odkazy
Tady jsme diskutovali hodně o finské vizi soudržnosti:
[http://vido.blog.respekt.cz/c/68715/Ministr-s-vi]
Tady o známkování:
[http://zdenekwachtl.blog.respekt.cz/c/21412/Pust]
Tady o problémových dětech a ještě problémovějších učitelích
[http://zdenekwachtl.blog.respekt.cz/c/18380/Vlev]
Tady o výběru učitelů:
[http://rosocha.blog.respekt.cz/c/662/Co-naplat-u]

Zásadní článek o finském školství:
[http://respekt.ihned.cz/c1-36368910-v-zemi-chytr]

Od: Lenka

Lenka — Thu, 28 May 2009 18:29:18 +0000

začarovaný kruh
Začarovaný kruh – ono zase záleží na výchově, která ovlivní, jak se budeme stavět ke svým občanským povinnostem:). Je to běh na dlouhou trať. Fakt je, že čiré nadšenectví je úžasná a obdivuhodná věc, ale jenom na něj spoléhat nejde. Za stávající situace docházejí síly docela rychle (přestože i změny k lepšímu se pomalu dějí).

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Thu, 28 May 2009 17:59:36 +0000

Problém je (jak jinak) v politice
Tahle společnost je kvůli x-násobnému odchodu a zradě elit nesoudržná, nesebevědomá, snadno manipulovatelná. Tím pádem si nedokážeme pořádně vládnout, nejsme schopni se na smysluplných projektech domluvit, natož je připravit a realizovat.

Ve Finsku nešlo ani tak o etiku, ale o to, že do školství se opravdu radikálně řízlo. Třetina lidí z něj odešla. Prestiž učitele je teď tak vysoká, že si nikdo nedovolí práci ve školství flákat. Nalila se tam spousta peněz, takže třeba asistent ve třídě je běžná věc, počet žáků ve třídách je nižší, atd.
Viz třeba:
[http://respekt.ihned.cz/c1-36322030-skolni-duch-]

Nechci jen nadávat, zdola je vidět spousta příkladů řešení, „drobná práce“ se hýbe. Ale visí to na nadšenectví, systematická podpora a dlouhodobé směrování chybí. Nevidím nikde žádnou relevantní sílu, která by se na problém koncentrovala. Snad nějak získat pro věc „poctivé bohaté“, jsou-li tací?

Deprivace je bohužel epidemická záležitost. Plíživý sociální mor.

Od: Lenka

Lenka — Thu, 28 May 2009 16:24:35 +0000

K nízkoprahům
Jinak obecně – nízkoprahové kluby (o kterých píše M. Závorková) jsou podle mě velká věda a nedocenitelná složka prevence. Strašně mě štve absolutní absence jejich systematické podpory (celkově, v mojem městě obzvlášť).

Od: Lenka

Lenka — Thu, 28 May 2009 15:58:06 +0000

Ke komentáři M. Zdražilové
S příspěvkem úplně souhlasím! Velmi děkuji. Co se týká hyperaktivních dětí, myslím, že pomáhá osvěta mezi učiteli i mezi rodiči. Někdy jde o skutečně rozsáhlou poruchu, která samo dítě unavuje, a medikace je nezbytná. Ale nikdy není řešením. Na druhou stranu je logická i únava rodičů nebo pedagogů, pokud jsou projevy hyperaktivního dítěte bouřlivější. V takových případech hrozí, že člověk prostě „vybuchne“a na dítko se oboří. Což je špatně a vede to k takové míře neurotizace, kterou si jenom těžko dovedeme představit a která může mít hodně závažné následky (jako třeba u Pavla). Jinak naprostý souhlas s „vnitřním radarem“ dětí, který je naprosto spolehlivý!